skladování vína

Každé víno má svou křivku láhvové zralosti odlišnou, a proto je musíme neustále zkoušet a těšit se z nich při každém okamžiku pohody.

 

Nacházíte se: úvodní strana > skladování vína

víno ve vinném sklípku

Teplota
Zatímco 11 °C je pro víno ideální skladovací teplota, jakákoliv teplota mezi 5 a 18 °C je vyhovující za předpokladu, že teplota ve sklepě, v místnosti příliš nekolísá!
Vyšší teploty samozřejmě zvyšují oxidaci vína, takže láhev skladována při teplotě 18 °C bude zrát = stárnout mnohem rychleji, než stejné víno skladované při teplotě 11 °C. Konstantních 18 °C je pro víno vhodnější než nestálé teploty, které často dosáhnou 11 °C, ale klesnou jeden den o 3 °C a následující den se zase zvýší o 3 °C.

Světlo
Vínu velmi škodí ultrafialové záření, je ovšem třeba jej chránit i před slunečním světlem
i umělým osvětlením. Tma je pro skladování vína stejně důležitá jako vhodná teplota.

Uložení
Láhve nebo kartóny  by měly být ukládány naležato, aby zátky zůstaly vlhké, a tím i nabobtnalé a vzduchotěsné a zabraňovaly tak oxidaci. Vlhkost vínu neškodí a měla by být doplňkem sklepů s nízkými teplotami.

Nižší a vyšší teploty
Při nízkých teplotách se může  vysrážet  vinný kámen (není závadou). Za vyšších teplot se urychlují procesy dozrávání, víno rychle stárne, barva bílých vín přechází na jantarovožlutou. Vína se zbytkem cukru se mohou rozkvasit.

 

Když dosáhne víno vrcholu sudové zralosti, to znamená, že ukončilo oxidační procesy a je trvanlivé, může se pro účely vinotéky stočit do láhví. Tomu předchází úprava analytických hodnot a stabilizace. Vína mají dostatek alkoholu, kyselin, malý zbytek nezkvašeného cukru a obsah oxidu siřičitého. Potom máme určitou záruku pomalého stárnutí. Láhve před stáčením dezinfikujeme a po naplnění zátkujeme. Láhve ukládáme vleže, aby víno korkovou zátku navlhčovalo a vytlačovalo vzduchovou bublinu dovnitř láhve. Tím se zabrání výměně vzduchu, přičemž by mohlo dojít k různým nežádoucím infekcím. Při kolmém postavení láhví korek vysychá, k vínu má přístup vzduch a napomáhá oxidaci.

 

Je nutné si uvědomit, že víno v láhvích dál mění své vlastnosti. Jeho kvalita se zlepšuje, než dosáhne optimální láhvové zralosti. Změny ve složení naláhvovaného vína probíhají pomaleji než v sudech. Zpočátku pozorujeme větší uvolňování buketních látek a tvorbu esterů, čímž kvalita vína stoupá. Po dosáhnutí nejvyššího stupně  láhvové zralosti se čas vývoje vína zastaví - stabilizuje, protože se již v něm nemá co zlepšovat. Delším ležením v láhvích potom dochází k tvorbě "stařinky", která z vína čím dál více vystupuje  a jeho chuťové a buketní látky znehodnocuje.

 

Tento zlom vína se projevuje u vín jakostních, ale i u přívlastkových. Logicky vzato jakostní vína by se měla pít do 5 let od jejich naláhvování, ale u přívlastkových může být tato doba i o několik let vyšší. Jsou i vína, která mají za sebou i několik desetiletí a jejich chuťový aspekt stále stoupá. Z toho plyne, že každé víno je živé a jeho stáří je na jeho osudu.